Marans - Maranska, čistokrevné plemeno

Slepice z Marans ( vyslovován ve Francii Muh-ran ), Francie

středně těžké plemeno D2 s kombinovanou užitkovostí  vejce-maso

V našem chovu máme slepice ve zbarvení Maranska černě-měděná ,  český název černá měděněkrká. Na zahraničních stránkách je najdete pod názvem Black Copper Marans, variety Brown-Red Marans, variété NOIR-CUIVRE aj.)

Mrzí mě, že se hodně rozmohl chybný název Maranska měděnokrká. Pokud se chovatel o plemeno skutečně zajímá a nemá ho pouze jako prodejní artikl, nemělo by se to stát a minimálně by se měl podívat na stránky klubu nebo do výstavního katalogu.

Po první klubové výstavě Maransek v roce 2009 byla položena otázka posuzovateli ze SRN co se týče intenzivní klubové diskuze nad názvem v novém vzorníku drůbeže ČSCH, kde se uvádí barevný ráz černé měděně-prsé. Posuzovatel drůbeže, pan Krätsche odpovídá  "barevný ráz Maransek černě měděno-prsé neznám, já jsem zde posuzoval Maransky černě-měděné. To je název uznaný ve všech státech Evropske Unie a tak jej definuje i Evropský vzorník drůbeže vydaný v Německu".

Maransky jsou naše oblíbené plemeno, kterému se věnujeme nejvíce.  Naším cílem jsou Maransky s velkými, tmavými vejci a dobrou snáškou.

O našich Maranskách

Maransky byla láska na první pohled. Tedy pohled na krásné fotky vajec a slepic na internetu. Chtěli jsme vybrat to nejlepší a tak jsme koupili násadová vejce od pana H., Š., J., A. a Ing. Š.. Od pana J. jsme všechno vyřadili po pár měsících odchovu. Stavěli jsme výběhy a kurníky, protože udržet kmeny od sebe je náročné na ubytovací prostory. Krmili jsme, starali se a čekali, až nám Maransky začnou snášet ta krásná, hnědá a  velká vejce.

Po odchovu tak velkého počtu drůbeže jsme očekávali více slepic s tmavými vejci, ale bylo jich celkem malé procento. I to nám udělalo radost. Když se Maranska povede je to prostě nádhera, která nás nakopla k tomu, chtít takových slepic víc a nehledět na úsilí, které do toho dáme. 

Pro jistotu jsme ještě koupili nepříbuzného kohouta z Bad Layeru v Německu, kterého jsme už vyměnili za kohouta z našeho odchovu, protože nikdy nemáte jistotu z čeho je cizí kohout vylíhnutý. Po vyřazování a kombinaci, zůstala 2 nepříbuzná hejna, z kterých líhneme.

Když se ohlédnu, je to spousta práce a dojíždění za částí odchovu, ale také radost ze slepic a kohoutů z vlastního odchovu a nyní již většího množství krásných, velkých, lesklých, hnědých a lahodných vajec.

Jak vypadala základní krajová francouzská slepice, která vznikla v bažinaté zemi na farmě nedaleko Marans a La Rochelle se asi nikdy nedozvíme. Tyto slepice měly velmi malý výběh na bažině a nedostávalo se jim opravdu žádné zvláštní péče.

                     

Ve 12.století připlouvalo do La Rochelle nedaleko Marans mnoho lodí s bojovými kohouty různých barev a tak došlo přirozeně ke spojení s místními krajovými slepicemi. Potomci měli více podsaditou postavu a snášeli tmavší barevná vejce. Bojovní kohouti mnoha různých barev, jsou původci různých stávajících Marans odrůd a jsou zodpovědní za hrdý postoj, těžkou postavu a někdy hašteření mezi kohouty. 

Ostatní francouzská plemena, která hrála roli v rozvoji Marans zahrnovala  Coucou de Malines,  Coucou de Rennes a Gatinese.

V 19.století byla často spojována s plemeny Brahma.  Louis Rouille, slavný amatérský chovatel, přidal slepici Croad Langshan.

Od té doby byl nastaven hlavní charakteristický znak plemene: velké červeně hnědé vejce.

Nejrozšířenější ráz s nejtmavšími vejci jsou Maransky černě-měděné. Maransky jsou obecně klidné a poslušné. Kohouti nebývají vůči lidem agresivní. Kohouti kokrhají hlubším tónem než menší plemena a pokud není v okolí další kohout, zakokrhají  párkrát za den. Dobře se pohybují  v náročném terénu. Je to plemeno pevné a odolné  vůči chorobám. Dokáží se vyrovnat s nepříznivými podmínkami, ve chvíli kdy například Vlašky vypadají v dešti jako "zmoklé slepice", Maransky neztrácí téměř nic na své kráse. Zimu snáší dobře a pokud jsou dobře krmené, tváří se v zimě spokojeně i v nezatepleném kurníku nebo na stromě. V prvním roce, když na podzim nepřepeřovaly, dokononce při mrazech zvýšily snášku.  Dávají přednost tomu co si samy najdou a ke krmítkům chodí sporadicky. Marans jsou vhodné jak do drsnějších klimatických podmínek, tak i do omezeného prostoru třeba na zahrádce v městském prostředí. Někdy se nahlas dožadují snáškového místa, které je právě obsazeno. Nejsou tak podbízivé jako Vlašky, které neustále nastavují prdku,  jen aby pak dostaly něco dobrého :-)

Maransky jsou ceněné pro velká, tmavá, červenohnědá vejce, chutné maso, ale neméně i kvůli svým dobrým vlastnostem.

Vejce Marans je bezesporu nejtmavší slepičí vejce. Tuto charakteristiku sdílí se španělským plemenem Penedesenca (hodně tmavá menší vejce), ale výhradně u Marans je kulovitý  tvar, velikost a jas nadstandardní.

Díky Ian Lancasterovi Flemingovi jsou Maransky velmi populární.  Mnoho lidí chce jíst vejce, která si dává k snídani Agent 007, James Bond.

Velikost a rychlý růst tohoto plemene, z nich dělá dobrou volbou také pro kuřecí maso. Maso je ceněné pro jeho chuť a kvalitu.
 

Anglický typ Maransky je na nohou bez peří a francouzský má nohy opeřené. Stále více se však prosazuje francouzský standard než anglický. U nás se chová francouzský typ, který dovezl do Čech Ing. František Šonka.

Barva vajec Marans je velmi kontroverzní a často nepochopené téma. Barva vejce se může lišit podle jednotlivých ptáků. Obecně řečeno, slepice na začátku snášky snese nejtemnější vejce. Hodně tmavá barva vejce se stává světlejší a pak, po zimním přepeření a odpočinku, když se vrátí do snášky, velmi tmavé vejce se vrací a cyklus začíná znovu. Je nerealistické očekávat, že každá slepice ve vašem hejnu bude snášet velmi tmavá vejce po celý rok, ale vždy by měla být barvou a jasem rozeznatelná od ostatních plemen.

Hnědá barva je řízena nejméně 14 geny a není dobře známa. Kdyby to bylo tak jednoduché, že z tmavých vajec budou slepice, které ponesou také velmi tmavá vejce, všichni by měli dobrou linii během jedné generace, ale tak tomu není.

Francouzský Marans Club vyvinul oficiální barevný graf vajec s barevnou stupnici 1-9, podle které se hodnotí stupeň barvy. Prvních 20 snesených vajec se nezahrnuje, barva se hodnotí až u vajec snesených po prvních dvaceti. Norma určuje, že slepice by měla po celý rok snášet barvu vejce alespoň 4, pak je považována za Maransku. Pokud tomu tak není, nemůže se taková slepice označovat Marans, i když vnějšími znaky odpovídá plemenu. Mezi číslem 3 a 4 není velký barevný rozdíl, ale je to právě lesk vejce, který odlišuje  vejce od jiných hnědovaječných plemen. Z toho vyplývá, že větší důraz je kladen na barvu a lesk vajec než na exteriér slepice, přesto by dobrý chovatel měl dbát na obojí.

Pokud někde vidíte obrázky velmi krásných, opravdu hodně tmavých vajec,  uvědomte si, že jsou od nejlepších slepic a ani ty je nemusí snést pokaždé. Taková vejce jsou chloubou chovatelů. Standard splňují Maransky s celoroční barvou vejce od č.4 a výš.

Barva skořápek souvisí výhradně s přítomností či nikoli základních genetických faktorů, i když hygienické podmínky mohou také významně ovlivnit jejich barvu.

Bělavý a drsný povrch, může oznamovat  nemoc nebo parazity.

Nadměrné nebo nedostatečné krmení, změny životního prostředí, stresové faktory, jsou také škodlivé.

Někdy se stává, na začátku snášky u prvních vajec, že se vejce "zasekne" a prochází vejcovodem neobvykle dlouho, takže slepice snese abnormálně tmavé vejce, ale dále v průběhu snášky už není schopna  produkovat tato vejce znovu. Proto je důležité pochopit základní metody hodnocení barvy vajec u plemene Marans a podle toho zařadit slepice do chovného hejna. Čokoládová barva skořápky, její tloušťka, jas, tvar a průměrná hmotnost vejce dospělých slepic 70-80 gramů symbolizují základní identitu Maransek.

Od doby uvedení standardu se nikdy nepodařilo křížit Marans s jiným plemenem tak, aby byla zachována hnědá barva vajec a výborné vlastnosti Marans, proto se jakékoliv křížení nedoporučuje. V letech 1967-1968 byl uskutečněn experiment křížením ruských slepic a Marans s katastrofálními následky a bylo nutné v konečném důsledku, zvrátit tuto nešťastnou iniciativu.

"Průkaz totožnosti"

Maransky světlou skořápku malují a každá slepice je originální malířka.

Skořápka je jednotná, je-li nános barvy dokonale proveden, což umožňuje homogenní difúzi barviva na celém vejci.  Zcela stejně časté jako rovnoměrně ( jednotné) pigmentované vejce je výskyt jemných sítí teček, některé desetinu milimetru ve velikosti, rozloženy na jasnějším pozadí (roztírané). Občas se mohou objevit velmi hnědé skvrny, v mírném reliéfu, na jasnějším nebo rozhodně kontrastním pozadí (tečkované). Některá vejce vypadají jako když dítě cvičí s mokrou houbou namočenou v barvě a lze pozorovat změnu v rozložení pigmentů, které jsou jedinečné pro každou slepici.

Nicméně, tyto usazeniny pigmentů se mění z jedné slepice na druhou, ale také v závislosti na čase. Pozorování ve Francii, prováděná více než 15 let,  umožnila si uvědomit, že zbarvení skořápky určuje do jisté míry "občanský průkaz "pro každou slepici.

Dá se tedy určit tři kategorie skořápek Marans:  jednotné, roztírané a tečkované.

Tloušťka skořápky:

V obecné rovině pevnost skořápky úzce souvisí s faktory před "výrobou" vajíčka: genetický původ slepice, stáří , krmení, chovatelské podmínky a zdravotní stav.

Skořápka představuje přibližně 10% z hmotnosti vejce. U Marans, pokud jsou splněny tyto optimální podmínky  je pevnost skořápky  větší než u vajec ostatních plemen, což bylo dokázáno v roce 1995-1997 v Institutu des Sciences et de la Vie Terre (ISVT) Puy en Velay.

Síla skořápky má značnou výhodu při snížení počtu potenciálních rozbití během přepravy a doba skladování těchto vajec je poměrně delší, než u tradičních vajec. Při správném skladování více než 28 dnů.

Je to právě síla této méně porézní skořápky s jemnými a pevnými póry, která snižuje výměnu  plynů a zabraňuje oxidaci jejího obsahu, vzduch i bakterie ( např. Salmonella)  pronikají s obtížemi do vajíčka a jeho ochrana je prodloužena.

Tato nižší propustnost často způsobuje sníženou líhnivost cca 5 až 10% ve srovnání s většinou jiných plemen.

Minimální hmotnost násadových vajec je 65 gramů. Dodržujte minimální násadové váhy vajec stanovené ve standardu u jednotlivých plemen.  Ne všechny slepice jsou v prvním roce snášky schopny snést vejce odpovídající standardu a pokud budete líhnout menší vejce, může se stát, že si odchováte potomky právě od této slepice.

Vzhled:  hřeben s hlubšími prořízlými zuby, praporek hřebene nemá ležet na zátylku, zobák horní mírně prohnutý (dodává Maranskám výraz dravce), slepice i kohout oranžovo červená duhovka, krk celkem dlouhý, silný až k hlavě, rovná záda  (pozor aby nebyla příliš krátká nebo prohnutá nebo kohout neměl příliš vysoký postoj v přední části), ocas kratší, kompaktní bez dlouhých převislých per (jako má např. Bresse nebo Leghorn) ve sklonu nejlépe do 45°, může být až 60°, ale pozor na sklon ocasu nad 60°, takzvaný ocas jako má veverka, ten je špatný a většina takových kohoutů má kratší tělo a ani jejich hmotnost nebývá dostatečná,  těžké peří přilehlé k tělu (Maranska díky přilehlému peří nepůsobí tak mohutně, ale když ji vezmete do ruky musí vás oproti vzhledu překvapit svou hmotností), křídla dost krátká vodorovně těsně přiléhající k tělu, tělo ve tvaru krychle (pokud si domyslíte u svého kohouta nebo slepice trojúhelník, který končí u nohou, prsa a vzadu břicho musí vyčnívat z pomyslného trojúhelníku, pokud nevyčnívají, prsa jsou příliš plochá a břicho není mohutné), nohy středně dlouhé umístěné zhruba v půli těla (Maranska musí působit vyváženě na obou stranách), Maranska je nižší podsaditá, nohy nesmí být příliš dlouhé nebo blízko u sebe, do X nebo O), vnější strana holeně a vnější prst jsou pokryté punčoškou z drobného peří, barva vnější strany nohou u černého a černě měděného zbarvení je šedá stejně jako zobák, u koroptvího a pšeničného zbarvení jsou světlé. Zbarvení peří vidíte na obrázku. Pokud máte slepice se špatně zbarveným krkem, můžete použít pro zlepšení barvy krku slepic kohouta s několika stříkanci mědi vepředu pod krkem na prsou. Mědi na prsou musí být málo  a nesmí sahat hluboko, třeba až k břichu. V Čechách s takovým kohoutem na výstavy raději nechoďte (ve Francii asi ano), ale na zlepšení barvy krku slepic je dobrý. U nás na výstavách se preferují kohouti s černým zbarvením prsou. V chovu je to vcelku jedno a chovatel by měl použít jedince podle svého uvážení tak, aby zlepšoval to co mu v chovu chybí.

Každá slepice i kohout je originál , každý má svoje klady i zápory. I na výstavách jsou zvířata s drobnými vadami a jsou jim za to strhávány body. Je to úplně normální, protože nobody is perfect.

Kroužek průměr

Kohout:             22mm

Slepice:             20mm

Hmotnost francouzský standard

Kohout:             od 3,5 do 4,3 kilogramů
Slepice:             od 2,6 do 3,2 kilogramů
Kohoutek:         do 3,5 kilogramů
Kuřice:              do 2,6 kilogramů

www.marans.eu

marans-club.de/

www.maransky.cz/

U čistokrevných plemen se uvádí průměrná snáška od sledovaných chovatelů. 

Moderní slepice Maranska by měla snést kdekoli, to znamená bez přisvěcování a jiných prostředků pro zvýšení snášky, cca 150-210 vajec ročně.  Někteří chovatelé uváděli více než 225 vajec.

Zde musím doplnit, že mnoho začínajících chovatelů při výběru plemene sleduje převážně počet vajec, ale různá  plemena mají i různě velká vejce, tudíž plemeno s většími vejci i při nižší snášce, může vyprodukovat stejně vaječné hmoty jako plemeno s vyšší snáškou, ale menšími vejci. Pro objektivní vyjádření je nutné spíše uvádět produkci vaječné hmoty, která bere v úvahu nejen počet snesených vajec, ale i jejich hmotnost v daném časovém období.

Maransky patří mezi středně velké slepice s vyšší váhou vajec a tak začínají snášet později, přibližně ve věku 26-27 týdnů ( cca 190 dnů). Z naší zkušenosti, Maransky, líhnuté v pozdním jaru nebo na začátku léta, většinou začnou snášet až v únoru dalšího roku, ale jejich vejce  jsou od počátku snášky větší a nemusí se čekat dlouho než dosáhnou násadovou váhu 65 gr.

Barva kůže Marans je bílá, tak jako u většiny francouzských plemen slepic. Francouzi preferují bílou barvu kůže nad žlutou.

Marans mají větší podíl steheního masa než prsního, průměrná váha vykuchaného kohouta dle stáří cca 1.8-2.5 kg.

Co k tomuto plemeni dodat. Nejsou to tajemné komerční hybridky s uvedenou vysokou snáškou vajec, u kterých nemůžete ovlivnit vůbec nic,  ale Maransky jsou slepice, s kterými můžete dál pracovat, chovat je celý život a předat je třeba příští generaci :-) Některé naše mladé Maransky jsou opravdu dobré nosnice s krásnými, tmavě hnědými vejci, které snáší denně nebo obden i v mrazu a nevlídném počasí (kromě občasných pauz 1-2 dny ). Kurník mají nezateplený, venku je mráz -10°C a snáška přesto u těchto nosnic neklesá, i když se nesnažíme snášku ovlivňovat prodlužováním dne.

Kohouti jsou vůči lidem mírní. Nemáme žádné problémy s agresivitou nebo oklováváním, dokonce i soužití mrňousů s dospělejšími je bezkonfliktní. Co slepice tak jiná povaha a některé jsou při snášce hlučnější. Pro ty, kteří preferují čistokrevné slepice, chtějí plemeno, které v dospělosti moc vysoko nelétá, je odolné, má velká vejce s delší trvanlivostí a zajímavou barvou i dobré maso, jsou Maransky dobrou volbou.

Jedno malé upozornění pro začínající chovatele. Nesnažte se u Maransek urychlit začátek snášky. Je to kombinvané plemeno a taková plemena začínají snášet později než nosná plemena. Pokud nebude pospíchat, budou Maransky již od začátku snášet větší vejce. Jestli na vejce pospícháte, kupte si k nim pár slepic nosného plemene.

Jako u většiny plemen, pouze některé slepice bývají dobré kvočny, u Maransek se takové objevují, ale kvokavost je u Maransek nežádoucí a kazí průměrnou snášku hejna.

• Barva vejce: čokoládová, hnědá, s leskem (je potřeba slepice se světlými vejci nerozmnožovat)
• Vejce: legendární vejce, postupně s věkem slepic se vejce zvětšují na velká až velmi velká 60-85 g. chuťí výborná, trvanlivost vajec více než 28 dnů,
• Kvočna: výskyt občas, výskyt je nežádoucí a stav kvočen je potřeba snižovat, kvočny většinou nesou lépe než nekvokající slepice, ale středně těžké plemeno Marans má jednu z nejvyšších snášek mezi středně těžkými plemeny a kvočna pokud sedí tak nesnáší a tím kazí celkový průměr snášky. Pokud někdo nemá líheň, tak Maranska kvočna poslouží jako dobrá máma.
• Menší prostor: obecně snáší dobře a v dospělém věku nemají tendenci přelétávat na sousední pozemky
• Kompatibilita: obvykle dobrá, s ostatní drůbeží i s menšími plemeny (Araukány) se snesou dobře
• Odolnost: zimě, vedru a špatnému počasí odolná .
• Osobnost: nevtíravá, až na výjimky, které se dokáží s člověkem pomazlit a přiběhnou na zavolání si drží od lidí mírný odstup, některé slepice jsou při snášce hlučnější, kohouti kokrhání-občas-hlubší tón, jsou inteligentní, dají se v kokrhání usměrnit,  nejsou agresivní k lidem, nemají sklony ke kanibalizmu,  pokud dáte kohouty k sobě, poperou se první dny a dále spolu vychází dobře, na stravu jsou nenáročné- nepozorujeme vliv na snášku při krmení kupovanou směsí nebo namočeným pečivem a vlastním šrotem.

Kuřice Maranska černá měděněkrká (černě měděná) Upozorňuji, že toto je moje vlastní fotografie, na které je moje slepice a pokud se tato fotografie objevuje u některých inzerátů, např. na serveru IFauna, je to kradená fotografie a inzerent prezentuje fotografií něco co vůbec nemá.

oči s oranžově-červenou duhovkou, hnědo-béžový chomáček

Vejce Maransek jsou rozmanitá, vždycky se těšíme jaká budou dnes :-) Vejce na začátku snášky. Z této slepice se stala naše snášková šampionka, snáší jedno tmavé vejce za druhým. Jediné co nás mrzí, že je sveřepá kvočna a žádné praktiky a odkvokávání nezabírají. V době kvokání slepice nenese. Kvokavost není vlastnost o kterou bychom v našem chovu stáli, přesto jsem od této slepice líhla kuřata. Je vyjímečná svou krásou, výbornou snáškou v době kdy nekvoká a její vejce jsou tmavá a lesklá, radost pohledět :-) Později: nakonec jsme slepičku prodali i s kuřátky.

Je listopad, začala nám snášet jedna mladá Maranska, tohle je její druhé snesené vejce. Barva vejce sice není nejtmavší, ale velikostí předčí ostatní.

Taková vejce snášely naše slepice ze začátku snáškového cyklu. Postupem času jsou již světlejší, ale některá stále pěkná, tmavá. Z takových líhneme kuřata, protože nejlepší slepice dokáží snášet tmavá vejce celoročně.